Určení slabik v bundě

Slovo "bunda" obsahuje dvě slabiky.

Slabika je základní jednotka výslovnosti postavená na jedné samohlásce. Může zahrnovat okolní souhlásky. Pochopení slabik je zásadní pro správnou výslovnost a často pomáhá s jasnou artikulací.

Rozebrat bundu

První slabika je „jack“, vyslovovaná krátkou samohláskou „a“ (/æ/).
Druhá slabika je „et“, vyslovuje se krátkou samohláskou „e“ (/ɪ/).
Když je slovo vysloveno, přirozeně se dělí na tyto dvě odlišné fonetické jednotky: jack-et.
Každá zřetelná samohláska obvykle tvoří jádro jedné slabiky.

Příklady počítání slabik

Zde je srovnání počtu slabik pro různá běžná slova:

Slovo	Počet slabik	Primární samohlásky	Typické dělení slabik
Bunda	2	/æ/, /ɪ/	jack-et
Apple	2	/æ/, /ə/	app-ple
Banán	3	/ə/, /æ/, /ə/	ba-na-na
Kniha	1	/ʊ/	kniha
Slon	3	/ɛ/, /ə/, /ə/	el-e-phant
Pochopte	3	/ʌ/, /ər/, /æ/	podstata

Obecné zásady pro identifikaci slabik

Poslouchejte zvuky samohlásek: Nejspolehlivější metodou je určit počet různých samohlásek ve slově. Každý zvuk obecně označuje novou slabiku.
Identifikujte samohláskové páry: Některé páry samohlásek (jako 'ou' v 'house' nebo 'oi' v 'coin') často vytvářejí jednu samohlásku (dvojhlásku), a proto se počítají jako jedna slabika.
Pravidlo tichého 'e': Tiché 'e' na konci slova (např. 'pečeme', 'naděje') obvykle nepřidává další slabiku.
Běžné přípony: Předpony (např. 'un-', 're-') a přípony (např. '-ing', '-tion', '-ly') často tvoří své vlastní odlišné slabiky.
Smíšené souhlásky: Když jsou souhlásky seskupeny (např. 'str', 'th'), obvykle zůstávají spolu ve stejné slabice, pokud se nerozdělují mezi dvě slabiky.