Limity hloubky ponoru pod vodou bez pomoci

Lidské tělo má přirozené limity pro průzkum pod vodou bez pomoci externího dýchacího přístroje. Tato aktivita se běžně označuje jako volné potápění nebo potápění se zadrženým dechem.

Hloubka a trvání jsou primárně omezeny schopností jednotlivce zadržet dech a fyziologickými reakcemi těla na zvyšující se tlak.

Klíčové faktory a rizika v hloubce volného potápění

Kapacita zadržení dechu: Primární určující faktor doby ponoru a tím i potenciální hloubky.
Hydrostatický tlak: S hloubkou se zvyšuje, stlačuje vzduchové prostory v plicích, dutinách a uších, což vede k potenciálnímu barotraumatu.
Vyčerpání kyslíku (hypoxie): Kritické riziko, které může vést ke ztrátě vědomí nebo ztrátě vědomí.
Savčí potápěčský reflex: Nedobrovolná fyziologická reakce, která optimalizuje zachování kyslíku, společná všem obratlovcům.
Dusíková narkóza: I když je častější u potápění, může ovlivnit velmi hluboké volné ponory a zhoršit úsudek.
Dekompresní nemoc (DCS): Riziko s opakovanými hlubokými ponory, zvláště pokud jsou povrchové intervaly nedostatečné.

Porovnání hloubkových schopností volného potápění

Kategorie	Typický rozsah hloubky	Průměrná doba zadržení dechu	Klíčová fyziologická reakce/školení
Neškolený jednotlivec	1–3 metry (3–10 stop)	0,5–1 minuta	Základní savčí potápěčský reflex, omezené pohodlí
Rekreační šnorchlovač/potápěč	5–15 metrů (16–50 stop)	1–2,5 minuty	Vylepšená kontrola zadržení dechu, základní techniky ekvalizace
Vyškolený soutěžní potápěč zdarma	20–60 metrů (65–200 stop)	2,5–6 minut	Pokročilý potápěčský reflex, sbalení plic, krevní posun, duševní síla
Držitel světového rekordu (bez omezení)	Více než 100 metrů (více než 330 stop)	6–12 a více minut	Extrémní fyziologická adaptace, specializovaný trénink, jedinečné techniky